Hříchy našich otců

Nechci dělat stejné chyby jako táta. Ale jak začít jinak?

„Já fakt nechci dopadnout jako on…“
Tuhle větu od mužů slýchám častěji, než by sis myslel. Ne vždy je to o tátovi, někdy je to děda, nevlastní otec nebo jiný „mužský vzor“, který nám – ať chtěně, nebo ne – vštípil vzorce chování, které nám dnes brání ve spokojených dlouhodobých vztazích. A my se jich někde uvnitř chceme zbavit, ale nevíme přesně jak.

Jedním z těch tichých, ale silných symbolů je například obyčejná květina.
Jo, fakt. Květina. Malý, jednoduchý a přitom silný projev zájmu, něhy a přítomnosti. A právě kvůli květině se spousta mužů cítí zmateně a ztrácí body u své ženy.

Příběh jednoho chlapa a jedno velké AHA

Na jedné z mých konzultací jsme narazili na zajímavou věc. Můj klient, chlap ve vztahu, co má svoji ženu rád, ale… nikdy jí nedal květinu. Ani na narozeniny. Ani jen tak. Ne protože by nechtěl. Ale protože to nikdy neviděl a nevěděl, jak na to.

Jeho táta květiny nedával. Ani on.

Přišel jsem na to až ve chvíli, kdy mi popisoval, že koupil ženě květinu v květináči a nenápadně ji položil na stůl.
„Já vlastně nevím, jak se to dělá.“

A když něco neumíte, tak to nechcete dělat nebo to uděláte „divně“, bez efektu.

Jiný muž mi zase říkal:
„Táta nosil květiny jen, když něco podělal. Doma se kytka = průšvih. Tak jsem si to v hlavě spojil: květina je forma omluvy za průšvih. A omlouvat se pořád nechci.“

A třetí chlap?
„Máma květiny nikdy nechtěla. Tvářila se, že jí to obtěžuje. Vlastně i ona jela ve špatném vzorci své mámy, přestože jí se to přímo netýkalo. Táta je po čase přestal nosit. A já si z toho odnesl, že ženy o květiny nestojí.“

A přitom... stačí tak málo

Důvod, proč ty květiny nedáváš, může být různý. Ale dopad je vždy stejný – připravuješ se o jednoduchý způsob, jak ženě dát najevo, že na ni myslíš. A hlavně – že umíš dávat, ne jen brát. Připravuješ se o privilegium chlapa, kterých stále ubývá.

Nejde o hodnotu kytky.

Nejde o množství kytek.

Nejde o příležitost.

Jde o zvyk. O vnitřní nastavení. O to, že se rozhodneš dělat něco jinak než tvůj táta. Že především tobě udělá radost, že můžeš ženě darovat něco, co většině žen udělá radost.

Když je třeba, navrhuji klientům cvičení, díky kterému získají pocit smysluplnosti a praxi, protože ta je vždy nejlepší.

Proč tohle všechno řešit?

Protože není tvoje vina, co jsi viděl v dětství.
Ale je tvoje zodpovědnost, jak se k tomu postavíš dnes.

Ať už jsi ve vztahu, nebo se na něj připravuješ, je tohle přesně ten typ „malých velkých věcí“, které dělají rozdíl. A které z tebe dělají muže, se kterým je radost žít.

Nemusíš být na to sám

Možná máš taky vzorce, které sis odnesl z dětství, a které tě dnes brzdí. Možná ani nevíš přesně jaké, ale cítíš, že něco není v pořádku a dělá ti to bordel ve vztazích.

Pojďme to probrat.
Na konzultaci můžeme společně najít, co tě drží zpátky – a co s tím udělat.